Nedávno jsme vás požádali, abyste nám poslali vtipné historky z pohovorů. Vybrali jsme těchto šest historek, které vážně stojí za to.
Nedávno jsme vás požádali, abyste nám poslali vtipné historky z pohovorů. Perliček na toto téma nám dorazilo opravdu hodně – děkujeme. A aby i ostatní věděli, že v tom nejsou sami, vybrali jsme těchto šest historek, které vážně stojí za to.
Snílek v klobouku
Jeden kandidát na pohovor dorazil v kovbojském klobouku. Bylo mu asi 25 let. Ani já, ani kolegyně jsme to zpočátku neřešily – přece jen nešlo o pozici, kde by se měl denně potkávat se zákazníky. Snažily jsme se pohovor vést ve formálním duchu, ale chvílemi nám dělalo potíže se udržet – kolegové, kteří nás viděli přes okno, se totiž strašně smáli.
Pohovor probíhal celkem dobře, uchazeč měl vyhovující CV a dobrou znalost němčiny a angličtiny. Po nějaké době jsme se ho zeptaly, jestli má nějakou vysněnou práci. Asi tušíte, že odpověděl, že by se rád stal kovbojem. To už jsme ani já, ani kolegyně smích nezadržely.
Kolegyně mi pak posílala ještě nějaký e-mail a tohoto pána dala do kopie. To by až tolik nevadilo, kdyby předmět nezněl: Chuck Norris. Takže nejen uchazeči, ale i recruiteři občas můžou způsobit faux pas.
- Vyklidněný kuřák
Kandidát měl deset minut zpoždění. Šel jsem si zakouřit před firmu, když tu se ke mně volným krokem přišoural neznámý člověk, a jestli prý nemám cigáro. Dal jsem mu, zapálil si, já mezitím dokouřil a šel do zasedačky. Ano, hádáte správně, byl to kandidát. Na jeho obličej, když vstoupil do dveří, dlouho nezapomenu.
- Akční maminka
Zažila jsem jeden vtipný/smutný pohovor, kdy uchazečka na pozici prodavačky dorazila s maminkou. Kolegové, kteří pohovor vedli, měli dobrou náladu, a tak maminku pozvali, aby se také zúčastnila. Ačkoliv to bylo myšleno ve vtipu, maminka nezaváhala a skutečně si sedla na židli vedle své dcery.
Z toho už nebylo úniku a pohovor začal. Chudák uchazečka nestihla říct skoro ani jednu větu, protože maminka byla akčnější. O perly, které z ní padaly, se s vámi musím podělit. Když padl dotaz, zda uchazečka nemá problém s délkou pracovní doby, maminka odpověděla, že dcera je svobodná a nemá ani žádného partnera, takže jí to nevadí. Spiklenecky pak na dceru mrkla s tím, že si třeba v práci „nějakého chlapa najde.“
Pravá perla přišla, když se maminka dotázala, zda bude mít dcera nějaký předepsaný oděv. Na odpověď, že nic konkrétně předepsaného není, ale slušné oblečení je samozřejmostí, jelikož dcera bude firmu reprezentovat v showroomu, přišla dechberoucí reakce maminky. „Tak to je super, to znamená, že může nosit i krátké sukně. Ona má mladá fakt pěkné nohy.“
Po tomto nezbylo, než se rozloučit a klasicky říct uchazečce, že se ozveme. Slečna místo nezískala, ale to snad ani dodávat nemusím.
- Plačící registrátorka domén
Největší perlou pro mě byla uchazečka, která uvedla, že má znalosti z oblasti doménové problematiky, registrace domén a jejich prodlužování. Když jsem jí položila jednoduchou otázku, a sice jakým způsobem je možné registrovat doménu, tak se rozplakala. Ptala jsem se, co se stalo, načež kandidátka vyběhla na WC, kde se zamkla.
Trvalo to několik minut, které se nám zdály jako věčnost. Nakonec jsme z ní dostali, že se k nám chtěla dostat na pohovor, a tak do CV napsala i věci, které nejsou pravda. Rozplakala se, protože jsme na to přišli.
- Zmatený absolvent
Stalo se mi, že na pohovor přišel v doprovodu maminky mladý kluk čerstvě po vyučení. Tvrdil, že bez ní přijít nemohl, protože by to nenašel. Opravdové perly z něj ale začaly padat až při vyplňování osobního dotazníku. „Slečno, tady chcete vědět vaše jméno, jako vaše?“ zeptal se. Já na to: „Ne, tam napíšete vaše jméno, ne moje.“
Jeho další otázka zněla: „Slečno, co to znamená rodinný stav?“ Já: „Jestli jste svobodný, nebo ženatý.“ Uchazeč začal psát svobodný, ale před koncem slova se zarazil: „Píše se tam měkké nebo tvrdé i/y?“ Poslední dotaz na to, jestli nevím, jaký je letos rok, už jsem jen těžko vydýchávala.
- Krvelačná pedikérka
Na pohovor jednou dorazila paní s praxí pedikérky, která se hlásila na administrativní pozici. Pohovor začal a po asi deseti minutách jsme se jí zeptali, proč se k nám jako pedikérka hlásí. Konstatovala, že se vždycky chtěla stát doktorkou, ale když jí to nevyšlo, tak se dala na pedikúru, protože alespoň tam se člověk dostane do styku s krví.
Podělte se s námi o perličky z životopisů a motivačních dopisů.
3 nejlepší příspěvky odměníme!
